Jak jsme přišli k druhé MX-5 v našich životech? Vlastně úplně jednoduše.
V kostce bych shrnula našich posledních deset let od prodeje NBčka – prodali jsme i Ceeda, přestěhovali jsme se do Irska, potom zase zpátky, měli dvě děti, ještě třikrát se v rámci Prahy přestěhovali, vystřídali Renault Clio, Scénic, ojeté Mondeo, Mégane RS, Passata na operák a aktuální S-Max, já se rozjezdila se starším Yarisem a letos ho vyměnila za i30. Jirka byl většinu doby od návratu v jedné firmě a někdy loni v létě už si finálně řekl, že mu zaměstnavatel dál nemá co nabídnout. Takže od října práci změnil za náročnější a zhruba ke konci zkušebky přišel s tím, že jestli se nemá zbláznit, potřebuje MX-5 :)
Narazil na inzerát na pěkné NCčko dovezené z Německa, bez koroze; jel se na něj podívat a koncem ledna ho přivezl. Obnášelo to dočasný pronájem parkovacího stání a spoustu dalších organizačních záležitostí, které pár týdnů před lockdownem nebyly zrovna nejjednodušší, ale všechno klaplo.
Řeknu vám, není lepší období pořídit si roadster než uprostřed zimy, měsíc před zákazem pohybu mezi okresy! :) První cesty tak byly jen kolem komína, ale zvládli jsme se projet i na druhý konec Prahy. O tom snad napíšu příště.
První pocity jako spolujezdkyně po deseti letech? Zvláštní. Prvních asi tak deset minut jsem měla pocit, že tohle už je pro mě passé. Že mi tam bude špatně. Že mě to nebude bavit. A víte co?
Byla to blbost!
Ať žije (jaro,) Léto (a podzim) s Miatou 2021!
