Autolondýn

Začátkem listopadu jsem byla vyslaná na služební cestu do Londýna. Byla jsem tam už několikrát, ale většinou jen na skok a naposled někdy před deseti lety :). Bohužel jsem většinu z necelých tří dnů strávila zavřená v konferenční budově, případně v hospodě a hotelu a jediný volný kus dne jsem měla ve čtvrtek večer, když už byla tma, takže jsem si z centra moc neprohlídla. Zašla jsem aspoň na Picadilly, to je ve tmě skoro stejné jako přes den :). Ale i navzdory tomu, že jediné, co jsem z Londýna viděla, bylo buď v noci nebo z taxíku, jsem měla spoustu zážitků.

Jeden z nich se týkal i londýnského automobilového provozu. Je hustý, samozřejmě. Z letiště jsme jeli k hotelu v centru ani nevím jak dlouho a stálo to asi 80 liber. (Londýnské taxíky, to je mimochodem vynález: v oddělené kabině je 5-6 míst, z toho 2-3 proti směru jízdy, takže pokud jedete ve víc lidech (a ne zrovna z Heathrow do centra ve špičce), je to celkem dost úsporný a zároveň pohodlný způsob cestování. I když je to taky drahé. V Londýně je totiž drahé všechno.

A tím se oslím můstkem dostávám k tématu celého blogu ;). Drahá jsou i auta Londýňanů. Nikdy v životě jsem na jednom místě (kromě autosalónů a muzeí :D) neviděla takovou koncentraci Porsche. Doslova na každém kroku pak šlo potkat kabriolet (tou dobou už s nataženými střechami), převážně BMW Z3 a Z4. Samozřejmě jsem napínala zraky a pátrala po MX-5. A nakonec jsem se nezklamala: stříbrné NB (pravděpodobně v úpravě a la petr007, protože anténu mělo vysunutou i zaparkované :D). Samozřejmě jsem vám to zdokumentovala:



A vzhledem k tomu, že Miatka je zazimovaná, je tohle i poslední příspěvek v tomhle roce. Přeju vám všem veselé Vánoce, šťastný nový rok a úspěšné příští léto s Miatou... :)

Předvánoční ostuda

Bohužel, je to tak - pod vlivem blížících se Vánoc a ostatních událostí mi Léto s Miatou úplně zmizelo z hlavy a poslední sraz prakticky z paměti. Takže asi skončím v bodech, protože nechat minulý zápis úplně bez dokončení se stydím :).

Vjezd na letiště jsme našli trochu s obtížemi, ale poměrně jednoznačně za vesnicí Hradčany doprava. Příjezdová cesta trochu připomínala obrázky z Černobylu - husté trsy trávy a malé břízky prorůstající rozbořenými budovami. Později jsme se dočetli, že tam snad sídlila jedna ze základen ruské armády. V komplikovaném terénu jsme s placatými miatami málem neprojeli, ale nakonec to všichni zvládli a odměnou nám byla obrovská, nehlídaná letištní plocha, o kterou jsme se spolu s několika dalšími auty dělili ještě s pomalu kroužícími bruslaři a sem tam nějakým ultralehkým letadlem. Lehkého pocitu nepatřičnosti jsem se nezbavila celou dobu, stejně jako strachu, že v některé ze zatáček braných driftem smeteme okolojedoucí inlinisty :).

Jirka mě donutil sednout aspoň jednou za volant, ale nevydržela jsem tam dlouho. Když jsem se zkusila roztočit, gravitace mě smetla dolů a obzor mi zmizel pod palubní deskou :). I přes rozsah letištní plochy mi nebylo moc příjemné točit se a skoro nic nevidět, takže si školu smyku nechám asi na nějakou oficiálnější příležitost.

Asi o třetinu nádrží později to zabalil Koby a potom jsme se začali chystat pomalu všichni. Proběhlo samozřejmě masové focení (a housenka byla naprosto náhodná, místní). Nakonec jsme opravdu vyklidili pole - ale jak už to tak bývá, nechtělo se nám domů :). Zkusili jsme se zastavit na nedaleké Housce, ale poslední prohlídku už jsme prošvihli, takže jsme se jenom projeli okolními silničkami (nereprodukovatelný zážitek, vidět Pavla260 nadskočit při projíždění pankejtu plného listí), postupně poztráceli pár lidí a skončili s oběma Pavly u Lukoilu na kafi (lepší než klasické benzínkové, mají tam čerstvě mletý Jacobs ;)).

A po kafi jsme nastoupili cestu nejsmutnější: k Pavlovi260 do Kbel zazimovat. S velkým zpožděním ještě jednou díky za následný odvoz a jsme zvědaví, jestli vyjde ta silvestrovská vyjížďka...