tak jsme si na dnešek naplánovali výlet. První kapky nám na přední sklo spadly hned na prvních semaforech. „Nevykašlem se na to?“ zeptal se Jirka od volantu. „Zkusíme dojet do Popovic, kdyžtak to tam otočíme,“ navrhla jsem a jeli jsme osvědčenou trasou, z Chodova za Jesenici jsem dokonce chvíli řídila, ale pak jsme se zas vystřídali. Silnice postupně osychaly – takže jsme udělali první zastávku, ozkoušeli nově otevřenou Kozlovnu (oběd vzhledem k absenci meníček trochu dražší, ale výborný), shodili střechu a jeli prozkoumávat silničky přes Jílové a Štěchovice k našemu cíli do Příbrami.
Trochu nás inspiroval náhradní program minulý týden zrušeného scuku, trochu tradiční zdroj nápadů na výlety http://www.ceskevylety.cz/slavnosti.php poté, co jsme původně plánovaný výlet do Mariánek přece jenom radši odsunuli k lepšímu rozplánování, zkrátka – proč ne? V Dole Anna jsme se projeli důlním vláčkem, omrkli permoníky a když jsme vylezli z podzemí, připadalo nám těch dvacet venkovních stupňů jako tropy :). Byl čas na zaslouženou odměnu – kafe a svačinu, a obojího se nám k naší spokojenosti dostalo v cukrárně Rio na příbramském náměstí 17. listopadu. Náměstí je naprosto neskutečná sorela, ty klasické červeno-hnědé baráky a pravoúhlé urbanistické plány, ale ke kávě potěšilo horké mlíčko v malých konvičkách a co se týče svačiny, nadchly lákavé, čerstvé a krásně upravené dortíky – a jak jsme se později přesvědčili, taky nebezpečně dobré. Do téhle cukrárny příště jen po túře na kole, jinak bychom se za chvíli do Miatky nevešli :D.
Cestu zpátky jsme si dali po okreskách přes Hostomice a Řevnice (a jsou to krásný okresky). Vyčasilo se, takže střecha dole, čepice nahoře, opalovací krém do pohotovostní polohy a jednu zatáčku vymést driftem, že jsme skoro skončili v protisměru a já kroutila hlavou ještě dalších pět kilometrů. Pak už jenom kolona u přejezdu v Černošicích, Strakonická, spojka a do garáže, nadopovaní na dalších pár dní... a zase s prázdnou nádrží :D
Žádné komentáře:
Okomentovat