Jak jsem přišla o čepici

Na víkend byl na fóru vlažně plánován výjezd do Kořenova. Nikdo se ale moc nehlásil a nám se to taky úplně nehodilo – je to přece jenom už trochu z ruky a spát jsme tam nechtěli, taky proto, že jsem v sobotu měla sraz s bývalými spolužáky. Ale být o víkendu bez projížďky, to samozřejmě nešlo, takže jsme v neděli ráno vyjeli směr Český ráj, plán byl omrknout nějaké hrady, zásobit se miletínskými modlitbičkami a zastavit se u babičky na kafe, což jsme taky realizovali a kolem třetí vyrazili na zpáteční cestu. Vzhledem k tomu, že jsem ještě večer měla něco k zařizování a okresek už jsme si užili, vzali jsme to nejrychlejší trasou po R 10.
„Hele, před náma je kábro,“ koukám, když se na vteřinku v houstnoucím provozu před Prahou mihne bílý zadek na kraji silnice.
„Kde?“
„O auto před náma.“
„To je miata!“ potvrdí mi Jirka podezření.
„Haha, dobrá náhoda," směju se. Jenže jen chvíli: „A támhle je další!“
„To se vracej z Kořenova!!!“
No a fakt, je to Dominik, je to v červené mrkačce Martin aka Capitain Slow z příběnického srazu, kterého jsme jednou viděli na procházce u nás ve Strašnicích, jsou to další. Chvíli se předjíždíme, dojíždíme, já fotím. Po jednom pokusu o fotku přes čelní sklo mi vzdušný proud podebere kšiltovku; obě ruce drží foťák, takže ji nestihnu ani připlácnout. Málem se připlete Dominikovi pod kola a končí na dělicím pásu; zvedáme ruce, jakože sorry. Než dojedem na benzínku, vítr mě pěkně rozcuchá.
Moje premiéra – a doufám, že i derniéra – s ulítnutou věcí z auta :D.
Pár minut stojíme na Benzině a kecáme, pak si vytáhnu z kufru náhradní kšiltovku a jedeme dál (normálně mívám jen jednu, asi začnu věřit na osud :D). Tenhle „sjezd“ je fakt neskutečná náhoda – a ve víc autech jízda samozřejmě dostává nový rozměr; občas až moc. Ďábelskou jízdu táhne Dominik až na spojku, kde podjíždí zahuštěný provoz nedělního odpoledne dvoukilem v odstavňáku. Má to sice pod kontrolou (aspoň to tak působí – docela by mě zajímalo, kde se takhle vyjezdil), ale je to prasárna na entou, a neodpustím si, woody, až přijdeš o papíry, já tě na srazy vozit nebudu, protože v miatce jsem ráda, že uřídím pár desítek kilometrů vycházkovým tempem.
Jo, kdybyste někdo na R10 mezi sjezdy 17 a 10 narazil na bledězelenou čepici, tak mi ji vemte... :)))