Zásady rychlé jízdy

V pátek jsme se rozhodli přiblížit si mazdičku na víkendový výjezd domů, abychom se pak nezdržovali. A když už v ní sedíte a máte volné páteční odpoledne... „Aspoň někam pocukat,“ zatoužil Jirka. „Na kafe do Přerova nad Labem?“ Přerov je naše oblíbená destinace. Když jsme tam jednou byli na návštěvě skanzenu, zašli jsme do místní cukrárny normalizačního vzezření a byli ohromeni výbornou kávou (J.J.Darboven) a zákusky za tak lidové ceny, že se tam svačina oproti Praze vyplatí málem i s cestou ;). V Přerově jsme vzbudili zasloužený ohlas („městský fouňové si zajeli do cukrárny!“), ale kafe bylo vypito rychle a co s načatým odpolednem?
„Co ten Zbořenej Kostelec,“ navrhnul Jirka zříceninu, kam už jsme se párkrát chtěli podívat. „To je tady kousek, u Týnce nad Sázavou.“
„Kousek?“ zapochybovala jsem nad atlasem. „To je tady zadem tak hodina!“
„No a pospícháš někam?“ a vyjeli jsme. S jednou kešovací zastávkou na českobrodském hřbitově a – s výjimkou úseku ze Strančic do Kamenice – vesměs neznámými silničkami, které se před Týncem začaly vlnit do lákavých serpentin.
„Tak teď jsem měl docela sevřený půlky,“ poznamenal po jedné zatáčce J.
„Jo? Z pohledu spolujezdce to bylo ok,“ konstatovala jsem. „Ale bejt za volantem, je fakt, že asi tak v klidu nejsem.“
„Trochu jsem přehnal nájezd. No, víš jaký jsou zásady rychlý jízdy?“ začal s jednou z častých řidičských přednášek. „Nesmíš brzdit v zatáčce. To by tě zadokolka okamžitě hodila do smyku. Když přeženeš nájezdovou rychlost, musíš držet směr a věřit autu, že tě z toho vytáhne.“
Pokývala jsem; pravidla pro rychlou jízdu mi sice byla k užitku asi jako favoritu instrukce pilotů F1, ale člověk nikdy neví, kdy mu bude nějaký poznatek k užitku :).
Jenže my o vlku; pár set metrů od cíle jsme vjeli tak stodvacítkou do celkem nenápadné zatáčky. Za pár chvil bylo jasné, že je něco špatně, nájezdová rychlost byla kapánek přes čáru a zatáčka nebyla vůbec tak nevinná, jak se zdála, a za dalších pár desetinek sekundy jsme už jeli doslova dveřma napřed. Zatím nejmasakróznější drift, co jsem v MX-5 zažila, o to víc, že v těch 120 nebyl zrovna plánovaný ;). A důvěra v auto tentokrát nepomohla :D.
„Kdyby ta zatáčka zůstala, jako byla na začátku, tak by to bylo v pohodě,“ dostalo se mi pak teoretického vysvětlení, „ale ona se utahovala...“
Tak jsme odlovili další kešku u zříceniny a jeli už o něco klidněji... natankovat do Průhonic, protože tyhle divočiny zase vysály podstatnou část paliva. (Navrhovala jsem vyreklamovat mazdičku u Honzy s Renatou, protože musí mit stoprocentně díru v nádrži, ale nebyla jsem vyslyšena ;).) Energii jsme doplnili kafem v mekáči, což se ukázalo jako dobrý tah, protože zrovna během těch deseti minut se okrajem Prahy přehnala pěkná průtrž, a vyrazili domů nechat miatku i nás vyspat a načerpat síly na víkendové sólo ježdění, jelikož Pražáci z MX-5 fóra tenhle i následující víkendy hromadně odpočívají...