Na výročí v Mariánkách

Vážně miluju Mariánské Lázně. Vlastně ani nevím proč – všude spousta německých nápisů a lákadel na německé turisty, po délce hlavní třídy tři obchody věnované mariánskolázeňským oplatkám, které jsou ale už dávno pod hlavičkou Opavie, takže si naprosto stejné můžete koupit i v Praze v každé sámošce, a na kolonádě tři prameny, z nichž jeden, Křížový, eufemisticky řečeno upravuje zažívání, řečeno ručně stručně – zrychluje :), a jediný, který nemá pro běžný lid podobně nevítané „léčivé“ účinky, je tak mineralizovaný, že po napití přímo cítíte, jak se vám tvoří zubní kámen.

Ale ve velkém parku pod kolonádou je nejspíš nějaká úplně fantastická geomagnetická zóna, protože stačí pár vteřin strávených v té zeleni uprostřed města, daleko od všeho... a připadáte si jak po víkendu na chalupě. Aspoň my si tak připadáme. A do Mariánek se tak vždycky rádi vracíme, přičemž letos jsme se rozhodli podívat se tam na výročí (první svatební, šesté celkové). Cesta, popsaná v předchozím příspěvku, byla dobrodružná, ale dopadla dobře; ve městě jsem si uklidnila žaludek rohlíkem, trochu jsme se prošli a po obědě se chtěli podívat na některou z vyhlídek v těsném okolí města, jejichž mapu jsem si iniciativně vytiskla v práci.

Z mnoha „zájmových bodů“ jsme si tematicky vybrali Kapličku lásky a následovali mapku. Odbočka podle ní se nicméně naprosto neshodovala s údaji na ukazatelích, ale rozhodli jsme se vytrvat a pokořit náš orientační nesmysl.

Nepokořili jsme a došli někam úúúplně jinam – místo Kapličky lásky k Pomníku milénia (viz http://www.marianskelazne.cz/cs/turistika-volny-cas/pamatna-mista-a-vyhlidky-v-lazenskych-lesich/). Doteď nechápeme, kde udělali soudruzi chybu, ale aspoň nám zbyl cíl i na příště. (Jestli přijdeme k nějakým penězům, klidně bych si dala líbit lázeňský víkend i s nějakými procedurami ;).)

Cestou z vyhlídky u Pomníku (mimochodem celkem pěkná kamenná koule a vtipný nápad, že taky někdo postaví pomník něčemu nedávnému ;)) jsme došli k davům sroceným u Zpívající fontány. Byly zrovna tři hodiny a produkce jako by čekala přímo na nás, pěkné to bylo. Pak už nás čekalo jenom předražené a ne moc dobré presso ve stylově zařízené kavárně s výhledem do parku a cesta domů. Z mraků jsme celou dobu většili, jestli bude pršet (=dálnice) nebo nebude (=okresky). Nakonec nepršelo, takže jsme v rámci poznávání nových tras jeli tentokrát po varské; kupodivu po ní nebyl ani tak strašný provoz.

K reportu ze scuku se snad dostanu ASAP :)