Železnohorský scuk 3.

Všichni už to vědí, takže ano: auta, která jsme s Marfilem nechali lehkomyslně otevřená (v tu dobu pálilo slunce a na obzoru nebyl žádný podezřelý mrak), nám během skoro dvou hodin v pizzerii perfektně zmokla. Tedy ona by bývala nezmokla, kdyby PavelS nepřivezl z Prahy slejváky (údajně během cesty nasazovali a sundavali střechu dvakrát). Zastřešili jsme taky a dali se do sušení: plasty na středovém tunelu šly lehce osušit papírovými kapesníky, za sedačky nenapršelo a palubka byla až k úrovni řadicí páky chráněná předním sklem. Jediný větší problém tak představovaly naše nekožené sedačky, které prošly přírodním tepováním; vizuálně jim to sice prospělo, ale na zbytek cesty jsem si já musela půjčit od petra007 izolující deku a Jirka řídil na odpadkovém pytli, v kterém normálně převážíme kryt střechy.

Teď ale ještě pořád stojíme na sečském náměstí s provizorně vysušeným interiérem. S Pavlem a jeho přítelkyní jsme se vrátili zpět do pizzerie, dali si jako kulisu k jejich pizze čaj (deštěm se docela ochladilo) a po další cca hodince pobytu vyrazili už finálně na zrychlený okruh Železnými horami :). Zastávku jsme podnikli jen jednu – u Křižanovické přehrady s menší pauzou na pokoukání a focení naší minikolony.

Poté, co jsme se prošli po mostě a podařilo se nám neshodit žádný z foťáků do nádrže, jsme se chtěli vrátit na výchozí bod, parkoviště před kolínským Lidlem, rozloučit se a rozejet. Ale PavelS, který se přidal poslední, si chtěl ještě trochu zajezdit (a podívat se do nedaleké vesnice, kam prý jezdil v dětství), zatímco ostatní už potřebovali, potažmo chtěli domů. Tak jsme vrátili deku :), rozloučili se a nechali ukecat k připojení k Pavlovi. Zajížďka ale nebyla nadlouho a byla fajn – jet pak po kolínské do zapadajícího slunce. Akorát jsem se málem stala druhým člověkem, který to zalomil v otevřeném autě :))).

Naštěstí jsme ještě stavěli u benzínky, a jakkoli jsem chtěla být už hlavně doma, za tuhle zastávku jsem byla ráda. Automatová káva melange mě nakopla (poznámka hlavně pro Jirku, z automatu vždycky jen věci jako cappuccino apod., NIKDY si nedávat obyčejné kafe s mlíkem = hnus), pěkně jsme si popovídali, jen plány na večeři se s každou vteřinou zeskromňovaly, až skončily u housek se šunkou posbíraných v zavírající Bille. Ale stálo to za to...