Železnohorský scuk 1.

Všichni víme, jak je to s plánováním srazů. Při plánování na poslední chvíli nikdo nemůže, že prý se to mělo ohlásit dřív – a když se snažíte naplánovat něco dopředu, nikdo se nepřihlásí, že takhle daleko dopředu ještě nemůže vědět. (Rekordmanem v tomhle směru je spolek Beranů z jednoho diskusního serveru,kteří vždycky cca půl roku nezávazně hovoří o srazu, protože se ho nikomu nechce zařizovat, načež se někdo obětuje a náplánuje akci, na niž následně nikdo z osazenstva nedorazí.)

Ani já si v organizaci nebo nedejbože plánování srazů nijak nelibuju, ale když se Pražáci z MX-5 fóra nebyli celé léto schopní domluvit, naštvala jsem se, našla první víkendový den, kdy jsme neměli nic v programu (tj. minulou neděli) a nahodila ho do fóra jako závazný termín. Zaplaťpámbu v ten den měl čas Marfil, který termín adoptoval, vymyslel cíl, připravil itinerář a zorganizoval čas a místo srazu.

I tak jsem měla chvíli strach, že pojedem jen ve dvou autech. Nakonec se ale ohlásil a dorazil i petr007, takže pár minut po půl jedné stála na parkovišti u kolínského Lidlu tři NBčka v ostudné převaze dvou stříbrných na naši žabičku :). Seznamovali jsme se s Petrovou ženou, svačili šátečky z Lidlu a konverzovali, takže se stalo, že se do blízkosti našeho mazdakoutku vetřel křiklavě modrý Swift. Narušitel ale dobře věděl, co dělá: byl to Pochtli, který se nakonec s nikým nedomluvil, takže musel scuk absolvovat podautem :).

Okamžitě po příjezdu se navíc zase otočil s tím, že potřebuje natankovat. Využila jsem zdržení k přemluvení Jirky, abychom na benzínku sjeli taky, zneužít místní hygienické zařízení. V rámci co nejmenšího zpoždění na mě čekal s nastartovaným motorem a rozsvícenými světly... světlem.

„Nesvítí nám jedno potkávací!“ hlásila jsem zvenku. „Tak nasedni, na benzínce s tím nic dělat nebudu,“ odvětil, nabral mě a jeli jsme vyměňovat mašinu, tedy žárovku. Krásná akce: Jirka prozkoumával prostor světel ze strany, z které na to ani neviděl, před zvednutou kapotou stálo dalších pět lidí a pozorovalo.

Nakonec jsme se rozsvítili a mohlo se konečně jet.