Moravský roadtrip III. - Po cyklostezce do Rožnova

V Olmiku jsme zaparkovali bezděčně přímo u průchodu na náměstí, vedle kterého jsme obědvali. Nejdřív jsme si ale obešli náměstí a okoukli orloj, před nímž jsme se stali terčem nějakého eurounijního výzkumu turistického ruchu. Milá slečna zkoumala, na jak dlouho v kraji zůstáváme a jestli jsme přijeli za zábavou nebo v rámci církevní turistiky :)). Dlouho jsme se ale zdržet nenechali; přece jenom to byl do Rožnova kus cesty a podívat jsme se tam chtěli.

Rožnov a Pustevny, to je naše srdeční záležitost. Ale dálnici jsme se chtěli vyhnout. Našli jsme si objízdnou trasu a pro jistotu zapnuli i navigaci, aby nás vyvedla z města. Olomoucí jsme projeli na Holice bez problémů i podle ukazatelů, ale na posledním kruháku nás GPSka navedla místo na průjezd Holic, který byl na mapě, na nějaký obchvat. Libovala jsem si, že se nemusíme prodírat centrem, ale jen do doby, než nás navigace donavigovala na vyfrézovanou silnici, na kterou navazoval nový asfalt, ale na proklatě úzké silničce. K dovršení všeho jsme za pár chvil narazili na cyklistu, a jelikož cesta byla opravdu úzká, měli jsme dost problémy ho předjet. Po nakonec zdařeném manévru jsme si zezadu vyslechli naštěstí nesrozumitelný, ale podle tónu nijak přátelský komentář.

Proč, to jsme pochopili vzápětí, když na nás za rohem čekala křižovatka a před ní značka... konec cyklostezky. Jediná rozumná cesta ven vedla přes dálnici, takže jsme zatnuli zuby, vytáhli okýnka a aspoň nahnali pár minut ve prospěch odpoledne na Valašsku. Vtipná část byla s předjížděním historického autobusu na jedné z mála přehledných rovinek cestou nahoru na Radhošť – Jirka si musel houknout, protože jinak by ho autobusák neměl šanci vidět; po zvukovém signálu zaostřil dolů a nechal nás projet, tak jsme se za ním nemuseli plazit celou cestu čtyřicet ;). Na Pustevnách bylo nádherně – a davů víc než na Václaváku. Kafe nám tam ale udělali dobré a do nížiny jsme vezli i půlku frgálu a balení štramberských uší. Na chvilku jsme zastavili i v Rožnově na náměstí a vystáli frontu na vynikající točenou zmrzlinu. „Velká“ nám málem spadla z kornoutu, a to byly na tabuli ještě možnosti „maxi“ a „supermaxi“. Tu musí točit nejspíš do kýble... :)

Poslední úsek, který nám v neděli zbýval, byl z Rožnova do Kroměříže, přesněji řečeno do Vážan. V jeho poslední části jsme „vyfasovali“ nějaký křáp, ve vzteku si ani nevybavím značku, který jel přesně podle vyhlášky; ve městě 50, na sedmdesátce 70, na okreskách předpisových 90. To by nebyla až taková komplikace, kdybychom nezjistili, že se evidentně vyhláška za těch pár dní změnila: nová pravidla silničního provozu hlásají 50 v obci a mimo obec 90, ovšem jen za předpokladu, že vás nikdo nepředjíždí; to je povoleno až 150. Nechtěli jsme se honit dvoukilem po okreskách, tak jsme to vzdali a zařadili se zas zpátky. Výjimečně lituju, že tam zrovna nestáli policajti, protože tohle bránění předjíždění bylo totálně o papíry. Co mají ti lidi v hlavě?