Moravský roadtrip IV. - Šipky nebo navigace?

Z kroměřížského hotelu už bylo centrum pěšky přece jenom moc daleko, takže jsme si do pizzerie na náměstí sjeli ještě autem. Deficit alkoholu jsme doplnili Lambruscem z přilehlého Tesca a kolem desáté zalehli dospávat včerejšek. (Zbylé čtvrtky pizzy jsme si nechali zabalit s sebou a posnídali; se zteplalou colou to je teprve snídaně šampionů! ;).)

Plán na ráno byl jednoznačný: vstát v osm, do devíti se vykopat a v půl desáté se na náměstí srazit s těmi Moraváky, kteří se odhodlají k setkání s Pražáky :D. Ale narušil nám ho nepředpokládaný fakt, že jsme se vzbudili dospaní už v sedm. Co s hodinou volna? Rozhodli jsem se ji investovat do ranní kávy na zahrádce hotelu Bouček a rozhodnutí to bylo veskrze dobré ;). Pár minut před půl se na Velkém náměstí objevila nezaměnitelná silueta – Krenstikovo modré NBčko. Po úvodních představovacích formalitách jsme se dohodli, že už jsme tedy asi všichni, a vyrazili do zahrad.

No teda vyrazili do zahrad... směrovky na sloupech, které jsme našli na dolním konci náměstí, se nám cestou ztratily, takže jsme obkružovali centrum půl hodiny a nebýt GPS v telefonu, asi bychom je nenašli vůbec. Nakonec se ale zadařilo, takže jsme si pobloudili v bludišti, prošli „výstavní“ sekce zahrad s občas bizarními artefakty a nakonec vylezli na kolonádu, abychom se pokochali květinovou částí pěkně shora. „Jé, to jsou mazďáci,“ zpozorovala Klárka – a byl to Zaplik, který nás na náměstí nenašel, takže vyrazili do zahrad na vlastní pěst. „Jak jste trefili?“ vyzvídali jsme. „No my se zeptali v infocentru a pak šli po šipkách.“ Po šipkách...? Pak jsme si vzpomněli na podivuhodné kovové dlaždice mezi klasickými kostičkami. Tak když už nemáme tu inteligenci ani pusu, abychom se zeptali v infocentru, dobře, že jsme měli alespoň tu GPSku ;).

Došli jsme zpět k autům a popojeli kousek na focení. Vhodné místo jsme našli na kraji města, před koňským cvičákem. Chvíli jsme fotili a porovnávali si penisy, ehm, tedy auta :). Zaplik má taky NB, ale černé. Jet s námi do Brna na oběd odmítl (přijeli od Olomouce, tedy z opačné strany), ale kousek nás ještě následoval. Jel poslední, takže jsme měli (Jirka v zrcátku, já otočená) luxusní výhled na jeho drifty – ten člověk neprojel snad jedinou zatáčku rovně, to byl permanentní Bokem Cup :).

Po obědě ve Výtopně, kde jsme byli poprvé (vláček s pitím super, musíme někdy zajít i v Praze) za námi dorazil i z.vymazal, pro změnu v NBčku stříbrném. Sice jenom 1,6, ale zase facelift :). Mírné rozpaky, co že teď vlastně budeme dělat, rozptýlili Brňáci prakticky ihned: pojedeme se vyfotit na přehradu.

(Poslední půlden nacpu do posledního blogu hned, jak se k tomu dostanu, zatím enjoy... :))