Není žádná sranda jezdit po okruhu

...každý občas potřebuje nějakou tu vzpruhu, zpívá v hudebním fórku Tomáš NG kapela Uhlí, takže jsme si v sobotu přivstali a vyrazili na Miata Cup do Vysokého Mýta. Vstávání bylo kvůli čištění garáží; na okruh jsme se nepřihlašovali, takže nám stačilo zaparkovat před branou a nenechat se přejet při pěším přecházení na druhý konec areálu.

Bylo vedro. Ze začátku měla Kantýna Švaněk mladší ještě relativně vychlazenou vodu a zásobu ledových kafí a nealko piv v chladicím boxu. Zásoba záhy došla a teplé limonády nebyly k pití. Ještě během dopoledne jsme se vypravili do nedaleké Billy pro chlazené občerstvení a jestli jsem něčeho litovala, tak toho, že jsme v tom klimatizovaném ráji nebyli ještě jednou. (A toho, že jsme si nenabrali nanuků a studeného pití víc a nedělali monopolním buřtíkářům konkurenci :D.) Hodinu, dvě před odjezdem už všichni chcípali a neschopni pohybu polehávali po lavičkách, a pak z nás měly kšeft zase benzínky. Ale zpátky k závodění :).

Přišli jsme v průběhu volných jízd – v podstatě co mělo kola a zaplatilo příspěvek, kroužilo a pilovalo techniku na soutěžní jízdy, které se jely po poledni. Kromě spousty Miat dorazilo i Ferrari F430 a Porsche 911 z Klubu sportovních aut. Pohled na ně byl úchvatný, ale v závodě je suverénně pojel Opel Speedster (na který byl ovšem taky pohled dechberoucí).

Když si rekapitulujem těch cca 7 hodin strávených v mýtském areálu, působí to zdlouhavě: v podstatě X hodin volných jízd, měřená kola, Bokem Cup a zase volné ježdění. Nemůžu ale říct, že bychom se (kromě té nekonečné poslední totálně přehřáté hodiny) nějak nudili. Dost poutavý byl už třeba pohled na Otovu zásobu pneumatik (a čtvero přezouvání). Jak komentoval pořadatel Pavel: „...gumy na vorvání, gumy na vokruh, gumy na driftování, gumy 'kdyby něco', celej tenhle vozejk jsou jeho gumy...“. Taky jsme chodili do „posedů“ u trati fotit, vzadu v „depu“ okukovat auta a taky nás jako spolujezdce na trať vzal Pavel a mě nakonec i Ota.

Čímž musím dementovat tvrzení v titulku: jezdit po okruhu je sranda. A velká, zvlášť když se to umí (no, pro přihlížející někdy větší, když se to neumí; i v sobotu se stalo, že někdo skončil smykem v protisměru, na trávě nebo i v pneumatikách). Jen jsem měla pocit, že cca minutový okruh je prostě přece jenom trochu krátký a za chvíli začne být drobátko monotónní.

(Jako obligátně, pokračování ASAP ;).)