Odstavená

Na neděli jsem se těšila. Po červencovém Mýtu uvidím pro změnu druhý klasický okruh, Sosnovou. Potkáme Pavla a další známé; uvidíme po delší době míjení i Dominika. V sobotu večer jsme se s ním telefonicky dohodli na srazu na benzínce, nakoupili s sebou vodu a suroviny na bagety jako variantu k Bistro Švaněk, připravený proviant dali do ledničky a šli spát.

V noci mě vzbudilo pálení vzadu za mandlemi, které vás nutí polykat, žene vám slzy do očí a nezažene ho ani hektolitr slin. Chvíli jsem polykala a pak se šla napít. Za pár hodin mě to vzbudilo ještě jednou a bylo mi jasné, že nikam nejedu. I kdybych na tom byla ráno tak, že bych dokázala vyrazit, trmácení v miatce bez windschottu by mi určitě nepřidalo a s rozjetou angínou bych lehla nejmíň na týden.

Tak jsem Jirkovi ve tři čtvrtě na sedm zamávala a šla si znova lehnout. Když jsem se po desáté znova probudila, zůstala jsem v posteli u třídění nahromaděných papírů a dat. Že to bylo dobré rozhodnutí, jsem si potvrdila ve chvíli, kdy jsem akčně vyprala jednu pračku prádla – její pověšení mě unavilo jak skládání uhlí. Jirka přijel poměrně brzo, ale nabitý zážitky. Kromě toho, že se svezl na okruhu s Dominikem, se bavil s několika autonovináři (s těmi bych se, vzhledem k tomu, že jsem novinařinou ten rok strávila, bývala ráda seznámila) a s PR zastoupením Mazdy si společně zanadával na to, jak v českých časopisech a televizích cpou do MX-5 největší a nejtlustší novináře a pak to hodnocení podle toho vypadá... Trošku jsem zelenala, a to byl navíc letos poslední Miata Cup.

A aby toho nebylo málo, po dvou měsících, co jsme se byť aspoň ve dvou autech nebyli schopní dohodnout na pražském scuku, napíše Koby do fóra, jestli někdo nemá chuť na odpolední projížďku. Ve všední den odpoledne jsou slušný lidi v práci...! :)))