První srpnový víkend mazďule spala, zatímco my jsme se v cee-apostrophy-du řítili Rakouskem a Itálií. Zpátky jsme ale dorazili před víkendem a – přes zhruba osmisetkilometrovou cestu – nás chytly roupy. Takže proč nespojit příjemné s příjemným a nezastavit se u prarodičů s jedlými suvenýry?
Vyrazili jsme obvyklou trasou „starou Teplickou“ podél D8. U odbočky na Budyni Jirka zaváhal, jestli se tentokrát nevydat rovně přes Terezín, ale řekl mi to pozdě :), takže jsem nestihla na mapě ověřit, jestli je to průjezdná cesta (a ne moc velká zajížďka) a my jsme pokračovali v klasické trase, která nám ale nebyla dopřána moc dlouho. V Budyni stály kvůli nějaké akci zákazy vjezdu a objížďky. A objížďky libové. Vesničky, přes které nás vedla, evidentně nikdy nesloužily jako tranzitní a byla spíš náhoda, že v nich silnice nekončila, ale náhodně se proplétala k trochu kvalitnějším tahům. Asfalt ta cesta neviděla od svého položení a větší tankodrom jsme zažili snad jen tenkrát v příhraniční osadě v Polsku.
(Zpátky jsme jeli přes Terezín.)
Na naší cestě bylo počasí docela slušné, ale dva dny předtím pršelo, takže zahrada byla celá podmáčená. Jirka ze zvyku zajel až na její konec, na naše oblíbené stanoviště pod ořech, než mu to stihlo dojít; utěšovali jsme se, že tam budeme celý den a do večera to trochu proschne.
Rozdali jsme jedlé a pitné dárky, dali si oběd, kafe, spláchli prach z auta a navečer vyrazili. No vyrazili... já zůstala venku, aby se auto odlehčilo, spojka do záběru... kola se protáčela a pokud se auto někam pohnulo, dopředu to nebylo (rozjezd je to navíc totiž do kopce). Část rodiny tedy ozdobila umytou mazďuli daktyloskopickými stopami a s drobnou dopomocí jsme miatku z pasti dostali. Zato zahrada byla ve stavu, že by se rovnou mohla dát osít. Pokud někdo vlastníte kus pole, neutrácejte zbytečně za traktor! :)
Tenhle víkend jsme se vyrazit báli, i když nakonec bouřka přišla až kolem deváté večer. Zato jaká! Kdyby nás ty kroupy o velikosti hrášků až třešní, co nám napadaly na balkón, chytly v miatce... radši nedomýšlím. Stačil nám ten rozbombardovaný balkón.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat